Ropuší námluvy
Ropucha obecná ( Bufo bufo ).....anebo žába prašivá.
Obr.1 Ropuší páření.
V nedalekém Seifhennersdorfu v Žitavských horách, pod čedičovym vrchem Frenzelsberg, je olšová niva zlatonosného potoka Waldfluß. Podmáčené blatouchové louky s kaskádou rybníčků, kde přicházím právě do největších ropuších námluv jaké jsem kdy viděl, a strávil s nimi chvilku v době rozmnožování.
Obr.2 Nadržení samečci v touze doslova usmrcují samičku.
Bylo rušno...
Stovky obojživelníků se hemžili pod nohama, v rybníčku a potoce. Po rýžování zlata tam zůstaly různé náspy a valy, takže terén zadržuje dostatek vody, kde mohli vytvářet snůšky vajíček. Bylo to však v olšovém podrostu a polední Slunce vytvářelo ostrý kontrast. Stínidlo bych asi neustál, protože foukal vítr a nemohl bych více přiclonit při focení z ruky. Vybral jsem si proto na focení strouhu vedle cesty, kde jich bylo také dostatek a na samičky se nabalovaly desítky samečků.
Obr.3 Páření ve strouze u cesty.
Šlo o život...
Po chvilce pozorování nacházím jasné favority a s údivem připravuji foťák. Nadržení samečci doslova muchlovali samičky a dost početně. Několikrát se ve vodě v chuchvalci přetáčeli sem a tam a odstrkovali se nohama. Dělo se to hlavně když přilézali další amanti. Samiček ve strouze bylo i několik mrtvol, které nevydržely ten obrovský nápor, a buď byly zadušené, utopené, nebo utýráné k smrti nadrženými samečky. Strouha byla plná vody, která stékala z pole a cesty . Místy byly jen jílové sedimenty bez vody, kde ulehám k dalšímu ropušímu chuchvalci i přesto, že byla ještě zima. Jílová strouha mě umožnila dostat se do jejich úrovně a v zápětí jsem nevěděl jestli mám spíše fotit, nebo natáčet video.
Obr.4 Pranice a odstrkování při hromadné akci.
Narušitelé...
Na cestě okolo strouhy je turisticky značená trasa, takže jsem byl středem německé pozornosti. Každý chápavý výletník prošel s pozdravem a nechal mě nerušeně pracovat. Až na dvě báby, které se u mě zastavily při natáčení videa a začaly se mě neomaleně vyptávat na kraviny. Takže snímání zvuku a krásný hlas ropuch prokládaly ropuchy lidské, což mě dost štvalo ! Když na ně ze strouhy pohlédl Brežněv, tak radši odešly.
Obr.5 Páření v olšinách.
Bez zábran...
Chuchvalec se ve strouze neustále pohyboval ze strany na stranu, z něhož občas nějaký samec vypadl . Další přiskákali z cesty, anebo slézali z pole. Ty pářící mě ignorovali už od začátku, ale ty okolní si po nějaké době zvykli tak, že si zalézali pod můj hrudník, nohy, na záda a jednoho Tačvúda jsem měl na paži, který mě s velkým klidem pozoroval .
Obr.6 Spokojený pár v korytě potoka.
Když už jsem dřevěněl a bláto začlo být nepříjemné, zvedám se v kliku, abych ropuší kamarády nerozmáčknul se svým metrákem. Na konec udělám pár momentek v olšinách u potoka a spokojeně odjíždím na pozdní oběd domů. Nevím kdy se mi zase naskytne takový zážitek s tolika obojživelníky.
Více o ropuše obecné : http://www.naturabohemica.cz/bufo-bufo/
Obr.7 Pevně přitisknutý samec.
Obr.8 Osamocená frigidní samička.
