Ledňáček říční ( Alcedo atthis )
Létající drahokam naší přírody.
Ledňáčka spatřiti, znamená štěstí míti, pravila nám průvodkyně na hradě. Pravděpodobně to pravil i Václav IV. král český a římský, který ho má na svém erbu královského hradu Točník. Ledňáček ve věníku zvaný točenice . Avšak někteří lidé ho nespatří za celý život, i přesto, že je pestrobarevný, má velmi nenápadný a skrytý způsob života.
Obr.1 Zavalitý samec v zimním šatu. Prosinec ve Frýdlantském výběžku
.
Ledňáček, nebo také lidově rybařík, je obyvatel velkých potoků, malých říček, řek a rybníků. Velikostí je něco mezi velkým vrabcem a menším špačkem. Má zavalité specifické tělo, s dlouhým ostrým zobákem. Často bývá slyšet jeho hvizd ( ostré pronikavé cít, cít cít ), anebo zvláštní vysoký a specifický trylek. Je velmi náročný na své životní prostředí, proto je vázán na čisté vody, nebo alespoň bohaté na ryby a břehové porosty, kde číhá na potravu a kde se může v případném nebezpečí ukrýt před dravci. Jako jedním je třeba pro něj nebezpečný krahujec obecný ( Accipiter nisus ). Pro hnízdění vyhledává strmé kolmé stěny z pískových naplavenin, nebo hlinitých a jílových sedimentů. Sedá na svých oblíbených místech ( zídkách, větvích břehového porostu, padlých kmenech, čnících klacků nad vodní hladinu, kamenech, skálách, orobinci, rákosí ), odkud bedlivě sleduje vodní hladinu a loví. Když zaměří rybičku, vrhne se střemhlav s přitaženými křídly do vody jako šipka, a to až do jednoho metru. Obratem pak vylétá zpět na své oblíbené místo, kde prudkým pohybem hlavy rybičku omráčí, nebo usmrtí o dřevěný, nebo kamenný materiál. Oči mu přitom chrání průhledná blána. Samozřejmě nepohrdne ani drobným vodním hmyzem a obojživelníky ( pulci ), pro které si zalétá do rákosin a orobince ( Obr.5 ) u říček přilehlých zarostlých i bahnitých rybníků. Loví také stylem, že se v letu zastaví a podobně jako poštolka na místě třepotá křídly ( tzv. výřivý let ), odkud po hlavě střelí do vody. Vodu vyhledává klidnou s pomalým tokem, především na říčkách, pro lepší viditelnost. Zřídka, spíše vůbec ho neuvidíme na horských bystřinách a prudkých spádech řek, třeba jako skorce vodního, kterého občas ve svém teritoriu vyhání. Možná s pocitem, že mu skorec ujídá z jeho zásobárny ryb.
Obr.2 Orobinec poslouží také jako dobré bidýlko k výhledu i lovu.
.
Ledňáček je částečně tažný pták, u nás v zimě spíše zůstává. V mrazivém období se mu to nemusí vyplatit při zamrzání vody! Má pak velmi malou, takřka žádnou šanci něco ulovit a často uhyne. Anebo za drsných podmínek přelétá do dáli a vyhledává vhodná, nezamrzlá místa k rybaření. Námluvy začínají už časně v březnu, kdy začínají dovádět a za silných hlasových projevů létají nad vodou sem a tam. Sameček se samičce dvoří tím, že se před ní uklání a nosí jí rybičky. Takže než ho připustí, musí dělat chvilku drahoty, což mají všechny ženské stejné :-). Toho roku udělají i dvě snůžky v noře, kterou si spolu vyhrabou v kolmé,hlinité stěně těsně nad vodou, většinou půl metru nad hladinou a asi metr pod úrovní terénu, aby se vyhnuli predátorům jako jsou lasicovití a plazi. Nora může být až metr dlouhá s hnízdní komorou, kterou ledňáčci vystelou kostmi a zbytky z rybí potravy, kterou vyvrhují. Jedna snůška bývá s ( 5 - 7 ) vejci, na kterých sedí oba rodiče. Krmení mláďat dá ptačím rodičům velmi zabrat. Jsou v neustálém pohybu a v tomhle období ubývají značně na váze. Od úsvitu do soumraku ve zvláštních intervalech nosí do hnízdní nory rybičky, vždy v zobáku hlavou na před. Doba hnízdění končí v červenci.
Obr.3 Při krmení mláďat nosí rybičku vždy hlavou napřed.
.
Obr.4 Ledňáček nejprve přiletí na oblíbené místo před hnízdní norou, které bývá do několika metrů. Pokud nehrozí nějaké nebezpečí, nebo vyzrazení, vlétne do vnitř, kde se může zdržet i několik minut.
.
Ledňáček říční je silně ohrožený, neboť jeho populace kolísá vlivem zásahů člověka v jeho životnim prostředí. Znečištění toků, a hlavně díky poslední dobou častým povodním, kdy se jeho nory zatopí a přirozené břehy zbortí, nebo odplaví. Ledňáček také rád létá na rybářské sádky, kde není moc vítán. Ze staré literatury jsem vyčetl, že na něj prodávali i funkční pasti.
Cituji : ,,A ještě i na jubilejní výstavě byly pasti na ledňáčka v oddělení rybářském týmž magnátem, totiž vlastně jeho zřízenci, vystaveny,,
Můžeme doufat, že se v současné ,,civilizovanější,, době již tak neděje !
Obr.5 Lovit může na zarostlých rybnících výjmečně i drobný hmyz, měkýše a pulce. Hlavní potravou jsou samozřejmě ryby.
.
Létající drahokam z Labského kaňonu.
Labe je bohaté na ryby a tím pádem i na něj vázané ptactvo. Často v Labském kaňonu pozoruji vzácného orla mořského, orlovce říčního, a může se stát, že uvidíme ojediněle proletovat zatoulaného exotického plameňáka růžového. Ale ty drobné nenápadné obyvatale našich vod si musíme vysledovat. Tím nejmíň nápadným, ale barevně úchvatným je právě ledňáček říční.
Obr.6 Pod skalními stěnami v zastíněné strži v NPR Kaňon Labe.
.
V Labském kaňonu nedaleko Žlebu, při ústí potoka do řeky jsem spatřil krátký, kolmo stržený písčitý břeh, kde půl metru nad hladinou potoka byl malý otvor. Vypadal jako nora ledňáčka, kterou znám z říčky Smědé, anebo Chřibské Kamenice. Aniž bych uhnul pohledem z nory vyletěl létající drahokam. Po chvíli pozorování zjišťuji, že nosí oba rodiče do nory rybičky hlavou napřed. Bylo jasné, že krmí letošní pravděpodobně druhá mláďata. Velkou nevýhodou byl značný stín pod stromy a nedostatek světla v celém kaňonu. Navíc možnost jak se dobře ukrýt a zamaskovat. Tak trochu spoléhám vždy nato, že když jsou poblíž rybáři a turisté, ptáci bývají na přítomnost člověka zvyklí. Bohužel tomu tak nebylo. Když jsem se ukryl do klestí ve sniperském obleku a maskáčovým přehozem, aníž bych byl spatřen, i s dostatečnou vzdáleností jsem byl ledňáčkům nesympatický ! Měl jsem štěstí, že mi přes stromy v dané chvíli trochu zasvítilo Slunce na stinná místa a při dlouhém pozorování, když si mě ledňáčci prohlíželi, jsem mohl udělat pár snímků. Když nakrmili a vrátili se od Labe podruhé, už sedli opodál a přestali krmit. Tím pádem pro mě vše skončilo a musel jsem jít bezpodmínečně pryč. Jakýkoliv návrat nebyl už možný, aby mohli nerušeně v krmení pokračovat.
Obr.7 Lokalitu v rozsutých pískovcových balvanech porostlých mechorosty obýva i skorec vodní, konipas horský a neviditelný střízlík obecný.
.
Na Labi je hnízdění běžné. Tím, že jsou ledňáčci silně teritoriální, můžeme je pozorovat spíše roztroušeně, nebo vidět tohoroční mláďata v rozletu, jak se mnohdy za hlasitých projevů honí a vyhánějí z teritoria , i třeba svých rodičů. Pozorovat je můžeme na všech řekách Národního parku České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce, které vtékají do Labe. Stejně tak na vodních větvích přilehlých oblastí směrem do Říše Velkoněmecké, Českého středohoří, Českolipska a Lužických hor. V tomto překrásném a charakteristickém území, daleko více vynikají svojí krásou a významem .
Obr.8 Charakteristická nora v hlinitopísčitém materiálu. Na pravé straně u vstupu jsou krásně vidět zářezy od zobáků.
Mandava v Žitavských horách a Šluknovské pahorkatině
Po Mandavě se ledňáčci dostávají do Varnsdorfu a jeho okolí, kde je nejčastěji pozoruji. Míst na hnízdění tu moc nemají, ale pár míst i třeba v zabydlených částech by se přeci jenom našlo. V nedalekém Hainewalde to štěstí mají a vždy tam jeden pár hnízdí v nepřístupných místech krásného chráněného ůdolí Roschertal. Čistota bývalé stoky Mandavy se v posledních desetiletích dosti zlepšila a je v ní i dostatek ryb, které hostí většinou ledňáčky v rozletu. Můžeme je zahlédnout na zatopeném kaolinovém dolu Valčík, ke kterému se dostanou nivou Zlatého potoka podél státní hranice, na rybníku Kočka ve Varnsdorfu, a celkově po Mandavě, od Nisy až k Mandavským pramenům a touto větví přes Labské pískovce, třeba zase do Labe. Na území Varnsdorfu se od konce léta až do předjaří dalšího roku, pokud nejsou povodně, dají vidět v rozletu i tři jedinci, a to většinou za firmou NOPROSU a u bývalého Vaspedu. Do Mandavy přitéká také Lužnička v sousedním Großschönau, která proti proudu přes Dolní a Horní Podluží sahá až po Krásnou Lípu. Spatřit ho můžeme na Lesenské přehradě u Dolního Podluží, PR Velký rybník v Horním Podluží a dále po okolí. Přes Krásnou Lípu se dostaneme zase na Labskou větev, která zasahuje přes Kamenici a Křinici do Lužických hor a přes Ploučnici na Českolipsko, které je s Frýdlantským výběžkem na hnízdění ledňáčka a početnost velmi bohaté. O Českolipsku a na něj navazujících Lužických horách bych mohl dalekosáhle pokračovat.......
Obr.9 Mladý samec v rozletu u bývalého Vaspedu na Mandavě ve Varnsdorfu.
Obr.10 U připraveného klacku, který jsem umístil do vody, si ledňáček do několika minut sednul. Velká chyba byla, že jsem v rychlosti přehlédl tkaloun, na který mladý samec dosedl !
.
Příprava před fotografováním
V první řadě si musíme ptáky nejdříve vysledovat. Takže navštívit vhodná místa, které jsem uvedl v textu. Pokud se neodhalí pták sám svým hlasem, nebo nepřeletí, najdeme si místo s klidnou vodou a dostatkem větví z břehového porostu. Stačí se usadit a pokud neodpočívá se za pár minut až hodinu ukáže. Nejvíce aktivní je v poledních hodinách, pak může odpočívat a na lov vyrazí v podvečer. Není to však pravidlem, protože při krmení je aktivní pořád. Dobré je si doma pustit nahrávku s jeho hlasem, aby jste byli schopni ho indentifikovat. Neboť jeho ostrý hvizd můžete slyšet i na dálku několik stovek metrů a být tak připraveni. Pokud na místo přiletí, je důležité si zapamatovat, kam si nejraději sedá, protože má svá vyhraněná místa na lovení.
Pokud už víme kde se ledňáček pohybuje, vyhledáme místo, které bude nejlepší z našeho pohledu a hlavně abychom měli Slunce za zády, nebo alespoň z boku. Maskování si můžeme zvolit sami libovolně ( stan, přehoz, pevný kryt ), musí být zahalena kůže a nesmí být vidět pohyb, pokud nejsme v dostatečné vzdálenosti. Jakékoliv prozrazení, a čekáte nadarmo! Pták na místo už nepřiletí. Vzdálenost si volíme podle prostředí a možností objektivu, nebo triedru. Na velikost ledňáčka je nejlepší ohnisko 400 - 600 mm.
Můžeme si i sami připravit bidýlko z větve, nebo kmenu a umístit ho do vody tak, aby se mu zalíbil. Většinou po pár přeletech, nebo se rovnou na něj usadí. Nosím si sebou i balabán divoké kachny, kterou nedaleko přiváži a pustím na vodu. Pták má pak pocit většího bezpečí. Pokud ledňáček přiletí a nebude kryt vyzrazen, tak se s jistotou povede i nějaký slušný záběr. Jakmile se začne přikrčovat, předklánět a panáčkovat s ostrým hvizdem, tak se mu kryt nelíbí, lovec je vyzrazen a už nepřiletí. Slyšel jsem i pohádky o tom jak sedají rybářům na pruty, nebo že na prutech dokrmují mláďata, která vyletěla z hnízda, dokonce pořizovat záběry bez maskování na několik metrů je naprostý nesmysl ! Ledňáček je velmi plachý a na lidskou přítomnost reaguje ihned odletem. Dospělce poznáme podle celých červených nohou. Mladí ptáci mají nohy černé - černočervené. Samec je vždy barevně pestřejší, zavalitější a má zobák celý černý.. Samička je nepatrně menší, méně pestrá a má zobák ze spodu načervenalý.
